Do břehů domy rostou

nad nimi ledňáčci

jak klekání

spouští se v polyfonii

světla

nad hladinu v korytě

Kovové cinkání

mravenčích mužů

nosí do hnízda chlad

jen rukou vyrvou

revoluci srdce

snad

Vše shora viděno

tvoří mozaiku

na loďce se samotou

mezi kruhy

Za stromy bohoslužbu

s vínem a hostiemi

ze Svatého Grálu

Robožena se klaní

úsvitu a dobíjí si

fotovoltaickými víčky

vnitřnosti z alnika

TA

Mozaika se potkává

a snoubí jen

v mysli malíře

TAM

nachází i svůj

konec.